MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


26. DEN, 15. 3. 2001, ČTVRTEK - ALICE SPRINGS

Když jsme vstali, sebral jsem veškerou svou odvahu a zamířil do sprch. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem zjistil, že ve sprchách je trochu čistěji než večer. Ranní úklidová četa zrovna všechny potvory zahnala, tak jsem tam rychle naběhnul dřív, než se stačí zase vrátit. Já jsem to ještě stihnul, Pavel s Mirkou už ne. Tak jsme se nasnídali a vraceli se zpět po Lasseter Hwy do Erldundy, kde se napojíme znovu na Stuart Hwy a pojedeme dál na sever do Alice Springs, hlavního města centrální Austrálie. Toto město každoročně navštíví více jak 400 tisíc turistů, pro něž je to samozřejmě výchozí místo pro cestu k Uluru a k MacDonnel Ranges.

Naším úkolem ve městě je za prvé se najíst, to jsme zvládli u McDonalda, protože jsme měli reklamní kupón na BigMaca zdarma, za druhé doplnit zásoby potravin v supermarketu a piva v liquerlandu a za třetí poslat pohledy na poště. Vše jsme splnili, navíc si Mirka koupila malý umělohmotný průhledný foťáček "šiťáček", jak jsme ho trefně kvůli nízké ceně nazvali. Jinak jako město Alice Springs za moc nestojí. V každém případě během naší přítomnosti zde byla neskutečná výheň a tak jsme hned vyrazili v chladu našeho klimatizovaného Pulsara dále na sever.

Ještě za světla překračujeme Obratník Kozoroha, což musíme samozřejmě zdokumentovat na fotky. Nezdržujeme se ale příliš dlouho a valíme dál. Podél silnice se začínají objevovat kvanta tmavě červených termitišť, což musíme taky přirozeně prozkoumat zblízka. Už za tmy jsme dorazili ke Stuart Memorial, malé zděné věžičce vysoké asi 180 cm, která označuje geografický střed Austrálie. Takže teď jsme uprostřed australského kontinentu! Musíme jet dál, ve světlech reflektorů občas přeběhne přes silnici myš nebo něco podobného. Bohužel se stalo, že Mirka trefila sovu číhající na svou kořist přímo uprostřed vyhřáté silnice. Nedalo se jí vyhnout, zahlédli jsme ji příliš pozdě. Chudák Mirka z toho byla dost špatná a tak se nechala vystřídat za volantem. Do Barrow Creek, místa našeho dnešního noclehu, přijíždíme asi ve 22:15.

Barrow Creek, místní roadhouse, je tvořen rádobyhotelem, rádobykempem a dost jetou hospodou Drinker Bank (Pijácká lavice). Neskutečný bordel a špína okolo svědčí o tom, že ruku nebo nohu uklízeče to nevidělo nejméně několik měsíců. Skoro uvažujeme o tom jet někam jinam, ale další možnost je nějakých 100 kilometrů a my jsme už dost unavení. A to není jisté, že to tam bude lepší. Tady v centru člověk nikdy neví. O tom jsme se už přesvědčili. Nocleh za 2 dolary tak je v místních podmínkách až vydřidušsky drahý. Všude pavučiny, toalety naprosto nepoužitelné, o sprchách ani nemluvě. K tomu neskutečné horko a dusno a mračna nějakých malých pouštních mravenců, kteří na nás hned lezou v celých komandech a koušou jak pomatení. Rozhodli jsme se proto zalézt raději bez večeře okamžitě do stanu. Jenže tam je taková sauna, že jsme okamžitě totálně promočení a to ležíme jenom v trenkách. Dokonce se nám potí i holeně a to už je co říct. Pavel to už nemohl vydržet, tak vylezl ven a zjistil, že začalo trochu foukat. To ho úplně usušilo, tak nás taky zavolal. Byla to najednou paráda. A to bylo venku takových 30 ºC určitě. Jenže ve stanu je snad o 10 ºC víc. Dáváme si tedy Bechera na kuráž, mravenci už zase hryžou a lezeme zase zpátky do stanového pekla. Během minuty jsme zase totálně durch. Tady se snad člověk potí už jenom tím, že dýchá.

Dnešní noc bude krutá….

Ž 648 km       582 km Mirka

                        € 66 km Pavel